
V Purple Foundation jsme nesmírně vděční za všechna skvělá setkání, která zažíváme – nejen s organizacemi, ale i s jejich jednotlivými členy, kteří se často stávají našimi PuFo přáteli. Jedním z nich je určitě Michal Odstrčil, který byl víc než deset ředitelem paraCENTRA Fenix. To, že se rozhodl loni předat tuto štafetu panu Houšťovi a zůstat ve Fenixu jako člen představenstva nás vcelku překvapilo – co ho k této změně vedlo ? Kam
pokračovaly jeho kroky dál? Zůstal v neziskovém sektoru, nebo dal šanci jiné branži?
Na všechny tyto a další otázky nám odpověděl v rozhovoru, který si mužete přečíst právě tady!
Pane Odstrčile, jak dlouho jste byl ředitelem ParaCENTRA Fenix a jaká byla vaše cesta k této pozici?
Ředitelem jsem byl od června 2012 do května 2023, takže rovných 11 let. A moje cesta byl tak trochu americký sen – do Fenixu jsem nastoupil v roce 2007 ještě během studií jako osobní asistent na částečný úvazek. Byli jsme tehdy se sociální pracovnicí první dva placení zaměstnanci. A jak Fenix rostl, dostával jsem příležitosti učit se nové věci na různých pracovních pozicích (věnoval jsem se sociální práci, vedení služby, personalistice, PR a dalším). Když v roce 2012 tehdejší předseda Vojta Vašíček potřeboval s řízením organizace pomoci, oslovil mě a já nedokázal
odmítnout.
Od začátku roku 2024 jste od této pozice odstoupil.
Nepochybuji, že tomuto kroku předcházel dlouhou dobu zhodnocování a přemýšlení. Můžete nám prozradit, co byl ten hlavní důvod vašeho rozhodnutí?
Já to takto asi neumím říct. Vnímám to tak, že se prostě blížila moje expirace, datum spotřeby, “best before”. Vlivem uplynulého času, překonaných i nepřekonaných problémů, stresu jsem cítil, že už stačilo a že když neudělám změnu, nebude to dobré ani pro mě, ani pro Fenix.
Odstřihli jste se od PC úplně, nebo s nimi nadále
spolupracujete?
Zůstal mi tam kus srdce. Mám tam spoustu přátel, se kterými se setkávám. Jeden z prvních klientů je kmotrem mé dcery. Rád chodím na akce Fenixu. A také jsem členem spolku a Rady Fenixu.
Co tato role zahrnuje?
Rada řídí strategcké směřování Fenixu, dělá dlouhodobá rozhodnutí a garantuje to, že Fenix bude naplňovat své poslání pomáhat lidem s poškozením míchy. Scházíme se jednou měsíčně, členů Rady je 7, a věnujem se záležitostem, které se do každodenního provozu nevejdou a které mnohdy ovlivní budoucnost Fenixu dlouho dopředu.
Pokud byste měli jmenovat tři nejdůležitější lekce, které
jste si ze svého působení ve FENIXu odnesli, které jsou to?
1) S nadšením a upřímným zápalem pro věc je každá práce lehčí a každé trápení snesitelnější.
2) Když pracujete s lidmi, se kterými máte stejné hodnoty, nevadí, že nemáte stejné názory.
3) O sobě jsem zjistil, že potřebuju pracovat v týmu, kde na sebe budeme hodní a budeme si pomáhat. Tak mi to vyhovuje a bez toho se mi nepracuje dobře.

Co Vám bude nejvíc chybět a za čím Vám naopak až tak smutno nebude?
Už mám za sebou chvíli v “byznisu” a když to porovnám, chybí mi ten pocit, že mám v práci druhou rodinu, to bylo opravdu výjimečné. Na druhou stranu v sociálních službách je složitější (a pomalejší) rozhodování – nebo jsem ho možná já neuměl nastavit efektivněji a méně demokraticky. A neustále vás kontroluje nějaký úřad a říká Vám, jak máte svoji práci dělat, to mi teda nechybí.
Prozradíte nám něco o tom, jak jste vybírali svého
následovníka a proč se tím vyvoleným stal právě pan Petr Houšť?
K tomu výběru jsem pozval především pracovníky Fenixu, kteří zůstali – myslím, že by nebylo správné o tomto rozhodovat bez nich. A pokud si dobře pamatuju, finální
rozhodnutí bylo jednohlasné. Shodli jsme se, že to je ten nejpovolanější.
Jak jste si užil své první týdny nebo měsíce odpočinku? Je něco, na co jste si konečně ve svém soukromém životě našli čas?
Ano, byl jsem dva měsíce doma a byl to fajn čas zklidnění, knížky, turistika. Taky jsem se mohl více věnovat rodině, stále manželce a dětem hodně dlužím. A pořídili jsme si psa, border kolii Ninu – to je jeden z hmatatelných výsledků mých prázdnin.

Kam budou směřovat Vaše kroky nadále?
Šel jsem řídit projekci a obchod v architektonickém ateliéru. Teda řízení stavebních projektů mi úplně nešlo, trochu mi chybí vzdělání a hlavně jsem na to moc hodnej (říkal majitel firmy). Ale obchod mě baví a asi mám i nějaké výsledky, když si mě tam nechávají. Ale zjistil jsem, že mi ta nezisková atmosféra chybí, takže když
jsem dostal nabídku, zavést v jedné celkem významné organizaci fundraising, který tam dosud systematicky nedělali, nedokázal jsem odolat.
Na pozici fundraisera v organizaci Rytmus jste nyní už 5 měsíců. Prozradíte nám v krátkosti, čemu se Rytmus věnuje, jak se u nich cítíte a jaké výzvy vás ve spojení s touto novou pozicí čekají?
Rytmus pomáhá lidem s mentálním a kombinovaným postižením žít běžný život. Podporuje je k samostatnosti ve škole, v práci, doma. Povzbuzuje je k tomu, aby byli aktivní a zapojovali se do života široké společnosti.
Moc si cením laskavých a ochotných kolegů, hodně mi pomáhají. Líbí se mi ten důraz na člověka a takový týmový spirit: "každý člověk je jiný, všichni lidé jsou
důležití," který se v Rytmusu skutečně žije.
Výzev mám moc a moc a užívám si je. Ve fundraisingové pozici se cítím opravdu dobře. Jen se občas trápím, když musím prioritizovat a odsouvat úkoly, na které se třeba vážně těším. Jako svůj strategický úkol vnímám rozvíjet fundraising Rytmusu tak, aby byl dobře organizovanou nedílnou součástí organizace, šířil její dobré jméno a
přinášel Rytmusu podporu, která ho posílí a poskytne mu větší stabilitu a svobodu v naplňování jeho mise.
Panu Odstrčilovi přejeme na jeho nové pozici fundraisera v Rytmu mnoho úspěchů, zůstáváme s nám v kontaktu i skrze jeho pozici ve správní radě PC Fenixu a určitě budeme jeho další cestu v nezisku napjatě sledovat – děkujeme za rozhovor a hodně štěstí!
